Únor 2008

Oslavujeme!!!

3. února 2008 v 20:36 | MonušQa |  About me and blog
Moj (nas) blog vcera oslavil svoj 1. rok exzistencie...
  • Blog bol zalozeny: 2.2.2007

Nalezenec 16 KONEC

3. února 2008 v 14:39 | MonušQa |  FF-Nalezenec
,,Tak a hotovo" vydechnu,když dolepíme poslední.Strávili jsme tu nad tím celé odpoledne,tak ať to překvápko stojí za to.,,Bych si zasloužil nějakou odměnu za to,že jsem tu promarnil celé odpoledne ne?"vydyndává si Tom.,,Joo ledatak pětadvacet na prdel" uchechtnu se mu.,,Lenny" začne škemrat.,,Víš já vůbec neumím vařit,akorát pizzu z krabice a ..." připomene mi touto hláškou tehdejší půlnoční sváču s Billem,že mu nedokážu říct ne.,,Tak dobře,dobře ale neumím zázraky" varuji ho a se smíchem scházíme schodiště dolů do kuchyně.,,Tak co bych ti mohla tak připravit?" přemejšlím nad zásobami v ledničce.,,Já nevím cokoliv" sedá si ke stolu.,,Fajn ale pomůžeš mi,mohl by ses taky něco přiučit" vyzvu ho a není moc těžký si představit,jak to asi dopadne když my dva začneme vařit...Z chodby uslyšíme kašlání,a někdo vpadne do kuchyně.,,Co to tady ku*va vyvádíš?" oboří se Bill na bráchu,mě si v tom čmoudu nevšimne.Tom mě rychle postrčí,obejdu kuchyni a mizím rychle ven z domu,přičemž ještě zaslechnu:,,jsem ti chystal večeři....ale s láskou" čemuž se rozgebím,ale snažím se udržet se,aby mě Bill neslyšel...nechci zkazit to překvapení.

*****BILL*****
,,Hele počkej,nikam nechoď" zarazí mě Tom,když chci jít k sobě do pokoje.,,Proč?Chci si dát koupel,dneska byl pernej den a pak zalízt do postele a..." nenechá mě ani domluvit.,,No....napadla mě melodie na ten tvůj novej text a chtěl bych ho zkusit dřív než ji zapomenu...puosííím" škemrá jak pětiletej fracek.Sice nechápu co tím sleduje,ale nakonec souhlasím a znovu to slezu celý dolů.

*****LENNA*****
Doufám,že se to Tomovi podařilo a zabaví ho.Přes balkon se vloupu do Billova pokoje.Bude fuška zapálit všechny ty svíčky...pokoj je jich plný,stejně jako okvětních lístků růží a papírových srdíček s nápisy jako např.,,děkuji" a ,,jsi moje zlatko" a spousta dalších.Vytahuju z kapsy zapalovač a začnu zapalovat první svíčku.Když už jsem skoro u konce a zapaluji poslední,někdo vpadne do pokoje.,,No teda..." je jediné,co z Billa vypadne.,,Hey.." naštvu se.,,To mělo být překvapení,Tom tě měl zabavit...."trochu posmutním.,,Zkoušeli jsme novou písničku a pak usnul u televize...Lenny,to je nádhera..." neustále se rozhlíží po svém pokoji a jde pomalu ke mě.,,Mohla to být větší nádhera,kdyby Tom neusl" ještě furt mě to mrzí.Podívá se mi do očí těmi svými dvěma čokoládkami,že se nedokážu ovládat,a celá se klepu.,,Všechno co je spojeno s tebou je nádherný" zašeptá mi do ucha,pohladí po tváři,při jeho doteku málem exploduju a obejme mě.,,Miluju tě" zašeptá znenadání a zastihne mě těmito slovy nepřipravenou.Ve spoustě rozhovorů říkal,že je pro něj těžké říct tato dvě slova.Vžene mi jimi do očí slzy.,,Já tebe taky..čím dál tím víc" odpovím mu.Usměje se jak z reklamy na zubní pastu tím svým sladkým úsměvem,je to krásný pocit vědět,že ten úsměv patří jen mě.Něžně mě políbí.Jsem šťastná.Nejen že jsem po tolika letech našla svoji rodinu,ale poprvé v životě jsem našla skutečnou lásku...


JiNes

PS: Pište mi pls komentíky, jak se Vám ff líbila... děkuju moc za to, že jste ji četli.... píšu novou, jmenuje se ,,Otec nebo syn?" a možná už brzy se objeví na Evelyniným blogu, protože se jí ji chystám poslat. A jeden velký dík patří i Evelyn za to, že je zveřejňuje

:-*

Nalezenec 13+14+15

3. února 2008 v 14:39 | MonušQa |  FF-Nalezenec
Slyším klepání na dveře a chřastění klíče v zámku.Do dveří vchází vychovatelka.Heh,ta,po které jsem včera hodila svoji večeři.Zakručí mi v břiše,ale nelituju toho,stejně to je nejhorší sračka,jakou tu vždycky vařili.,,Nesu snídani" snaží se mluvit klidně,ale v tónu jejího hlasu poznám,že zas tak moc klidná není.,,Zase ty?Proč sem ta koule poslala tebe?" ptám se jí,zatímco mi pokládá jídlo na postel,protože stolek jsem včera rozmlátila na třísky.,,Mlela něco o tom,že sváry by se měli urovnávat...a že si mám zvykat,že je to tu normální...jako sorry,jestli s tím nesouhlasíš,ale je to pěkná pinda" pronese větu,která mě dost překvapí.Že bychom se aspoň na něčem schodli?,,Jak vidím,máme stejnej názor" ušklíbnu se.,,Já jsem Jane" podá mi ruku.,,Lenna" a stiskne mi ji.,,Jo vím,hodně jsem tu o tobě slyšela" opáčí na to ona.,,Jak dlouho tu jsi?" ptám se jí,musela přijít krátce po mém útěku.,,Přišla jsem asi dva dny po tom,co jsi odtud zdrhla,takže to budou necelé dva týdny...a musím se ti přiznat,že se ti ani nedivím." jej,že by další věc,na které se schodneme?,,Jo hele já.." začnu ze sebe vykoktávat:,,chtěla bych se ti omluvit za to,jak jsem se včera chovala" cítím,jak celá zčervenám.,,V pohodě...aspoň si díky tobě zvyknu" zatlemí se.,,Ale řekni tomu klukovi,co tu v noci byl,aby si dával větší bacha,a radši to lano příště uvázal k tý jabloni pod oknem,páč ten strom,na kterej ho uvázal je celkem daleko od okna,a o lano,natáhlý přes půl zahrady by si někdo mohl rozbít hubu".Čumím na ni jak péro z gauče.,,Ty jsi...viděla jsi..." znovu koktám.,,Jo" odpoví ,,ale žádný strachy,neprásknu to,máš přece taky právo na návštěvu,a když ti ji zakázali,jak jinak to asi máte řešit?" je docela dost chápavá.Vypadá to,že ho v tý tmě nepoznala.To je jedině dobře.,,Jen nechápu,když už byl tady,proč jsi znovu nezdrhla".No,mohla bych jí to říct ne?,,No víš,já jak jsem utekla,schovala jsem se před deštěm a bouřkou na verandě u jednoho baráku.Ráno mě tam našli dva bráchové a jelikož jejich rodiče byli zrovna na dovolené,hodlali mě tam schovat dokud se nevrátí,nebo alespoň dokud neopadne ten vyvrál okolo....no a s jedním z nich...však víš,byl to ten co včera přišel...ale to je vedlejší,poznala jsem jednoho jejich kamoše,a potom i jeho matku.Zavedla mě do jednoho dětskýho pokojíku,což jsem nechápala až do tý doby,dokud jsem ho neuviděla.Začali se mi vracet všechny vzpomínky.Byl to můj pokoj!Moje matka,můj bratr,moje rodina!A..." skočí mi do řeči:,,no tak teďka už tuplem nechápu,proč jsi nezdrhla". ,,Kdybys mě nechala domluvit,pochopila bys...no,kontaktovali právníka,chcou mě získat do své péče,a kdyby to nevyšlo,tak mě aspoň adoptovat.A kdybych zdrhla,všechno bych jen zkomplikovala" vysvětluju a vysvětluju.Mrkne se na hodinky.,,No nic,budu muset letět...zatím se měj"mávne na mě ještě ode dveří.,,Čest!" pozdravím ji ještě,a pustím se do jídla.

O TŘI DNY POZDĚJI

Je to tu čím dál tím horší....furt jsem na samotce (což mě zase tak moc nevadí),ale je tu děsná nuda...jsou letní prázdniny,takže nemůžu ani do školy...ne že by mě bavila,nebo bych byla šprtka,ale lepší než tu být celý dny zavřená jen se svým svědomím,a zdemolovaným nábytkem....včera mi přivezli od Kaulitzů věci,které jsem tam nechala (nedobrovolně),když mě odtam dovedli...tak aspoň něco....i když čumět do učebnice matiky není zrovna nejzábavnější,je to lepší než čumění do zdi,protože tu už mám zmapovanou.Ale jedna věc je tu pozitivní-Jane.Zjistila jsem,že je to úplně skvělá holka.Jasně,je o nějakých pět let starší a dělá tu vychovatelku,ale je to snad jediná,se kterou se dá bavit.Navíc pomáhá Billovi aby se ke mě dostal bez toho,aby musel lízt oknem,a ještě na něj nikdo nepřišel.Pro mě to znamená hodně...

O DVA DNY POZDĚJI

Zase chřestí v zámku klíče.To je nějaký divný...jsou čtyři hodiny,svačina byla před hodinou,večeře je o půl sedmý...Jane nemůže za mnou přijít,kdy se jí zachce...že by mě už odtud odvedli?Super!!!Prudce se zvednu z postele,celá nadšená,že už todle věznění konečně končí!,,No konečně!!Ahoja,tak moc jsem se těšila až...." spustím v domění,že se ve dveřích objeví Bill,ale objevil se tam někdo úplně jiný...,,ale ale,nečekal jsem,že mě uvítáš s takovou radostí" spustí na mě náš vychovatel,ten,co se mě několikrát pokoušel znásilnit,a zamyká za sebou pokoj.Tohle není dobrý.,,Co to děláš?" klepe se mi hlas.,,Jak vidíš...přišel jsem s tebou oslavit tvůj návrat" spustí tak nechutně úlisně,mám pocit,že každou chvíli hodím šavlu,a to se mě ještě ani nedotkl.,,Neopovažuj se na mě sáhnout nebo..." skočí mi do řeči:,,nebo co...koho na mě pošleš?" vysmívá se mi do očí,a už se po mě sápe.Sváže mi ruce,snažím se ho kopnout do rozkroku,ale na to už je zvyklý a ví jak se bránit.,,Nehrab na mě!!Pomoc!!!" řvu jak o život,ale nikdo mi nejde na pomoc...nikdo tu se mnou není...trhá moje tričko na kusy a u toho soptí:,,no tak řekni,koho na mě pošleš?Nikoho nemáš..." pošklebuje se dál.,,Tak to se pleteš!!!!"

JiNes
,,no tak řekni,koho na mě pošleš?Nikoho nemáš..." pošklebuje se dál.,,Tak to se pleteš!!!!" zařve někdo za dveřmi.Ach můj Bože!To je přece Bill!,,Bill!!!" začnu ječet jak šílená a bránit se ještě víc.Mlátí a kope do dveří,jako by je chtěl rozmlátit.,,Ustup chlapče,my to svedeme líp" zahřmí za ním hlas,a než si stačí ten hajzl uvědomit,co se děje,ozve se pokojem zvuk lámajícího se dřeva,a do pokoje vpadnou dva vazouni v policajtským uniformách,v patách s Billem.Jak mě rychle pustí,neudržím rovnováhu a podlomí se mi kolena.,,Lenny!" vykřikne Bill vyděšeně.,,Bill!" vykřiknu já,ale pro změnu šťastně.Rozběhne se jen pár krokama ke mě,chytne mě do náruče a obejme,jako by mě už nikdy nechtěl pustit.To,že je tady v tuto chvíli je snad zázrak.Opět,už poněkolikáté to byl on,kdo mě zachránil.,,Děkuju" zašeptám mu do ucha a nechám se dál objímat,přičemž mu brečím na tričko.,,Vždyť není zač!Nedovolil bych,aby ti znovu ublížil" chlácholí mě a já nevnímám nic kolem sebe,nevnímám,že toho hajzla spoutali a vedou pryč,že bude trestně stíhán za násili na nezletilých,že sevymlouvá jak jen se dá.,,Ehmm..." uslyšíme po pár minutách,co tam jen tak sedíme v obětí nad námi.,,Měli bychom už radši jít!" pronese trochu nesměle.Hrkne ve mě.,,Cože?Už jdete?Ale proč!Ne,to přece nejde!Prosím,ať tu se mnou smí ještě chvilku zůstat,vždyť teprve přišel a..." melu dál ani mě nenapadne,co tu asi ti dva poldové dělali.,,Víš já...musím ti něco říct" odtáhne se ode mě Bill a tváří se najednou strašně vážně.Ach ne...co se stalo?Tohle nebude dobrý...,,Víš já...." vykoktává ze sebe pomalu,jak nemůže přijít na ta správná slova.Dívá se do země,jako by se cítil provinile.,,Nevím jak ti to říct totiž...." radši ho přeruším,vezmu jeho obličej do dlaní,pozvednu ho ke svému tak,aby se mi díval do očí.,,Bille...jen klid...cokoliv co jsi udělal nemá cenu naší lásky" snažím se ho pro změnu uklidnit já.,,Když já jsem provedl strašnou věc...a to,co provedu teď...je ještě horší...." pomalu mě začíná děsit.Nechápavě se na něj podívám.Už to nevydrží,a vyklopí to všechno ze sebe:,,Udělám teď příšernou věc já...tě teď musím odtud odvést!" rozesměje se.Hrkne ve mě!To si dělá srandu!,,Si děláš pr...srandu ne????" vyjedu na něj užasle a nemůžu se netlemit jak měsíček na hnoji.,,No to teda nedělám!Takže sbalit všechny věci,jede se domů" rozesměju se radostí,v očích mám slzy štěstí a znovu ho popadnu a obejmu.

,,Měj se moc hezky...a hodně štěstí do života" loučím se s pár lidma odtud.Sice jsem nikdy v nikom z nich neměla skutečného přítele či přítelkyni,svým způsobem mi něktěří budou chybět.I tento život...ale už se nechci ohlížet,nechci žít včerejškem ale jen tím,co příjde zítra.,,Doufám,že dáš o sobě někdy vědět" překvapí mě za zády hlas Jane.Rychle se otočím.,,Jane?Určitě jo" a obejmu ji.Pak vyjdu z toho domu,už se sem nikdy nechci vrátit.Nasedám do auta na zadní sedadlo vedle Billa,přední obsadil už Andreas.,,Připoutejte se" propomeně nám Anne a my ji rychle poslechneme.Když se auto rozjede,ještě mávám z okna na lidi,co se schromáždili před domem,dokud auto nezmizí v zatáčce.

,,Máme pro tebe překvapení" vede mě máma do domu.,,A o co jde?" hned se ptám.,,To by přeci nebylo překvapení" odpoví mi na to Andreas,a zatímco mi zakrývá oč,vedou mě po schodech nahoru.,,Hele,já mám problém udržet rovnováhu i když vidím,natož takhle" upozorňuju je,ale skoro si mě nevšímají,a vedou dál.Konečně vyjdeme schody,pro mě vražedný nástroj a zastavujeme.Stojím vedle nich a čekám co přijde.Otevřou nějaké dveře a pošoupnou mě dopředu.Pak mi Andreas odkryje oči.,,Tyyyyjoo" je jediný co ze mě vypadne,protože na to nedokážu necivět.,,To je odteď tvůj pokoj.Trochu jsme ho upravili,aby jsi ho neměla takový,jak ve třech letech,tak snad se ti bude trochu líbit" říká máma.,,To si děláš srandu?" spustím na ni,až se zarazí.Jej.,,Ne,já to nemyslela špatně chtěla jsem říct,že se mi nelíbí trochu,ale moc.Díky"

Padnu unavená a celá zlámaná na postel.Dneska to byl pro mě hodně náročný den.Před chvilkou skončila oslava na můj návrat.Moje první pořádná oslava.I když jsem v domě své rodiny,která je jen pár metrů ode mě v jiných pokojích,cítím se tu trcohu osaměle.Bude ještě dlouho trvat,než si na všechno zvyknu.Ozve se bubnování deště a hřmění.Bouřka.Ta mi nevadí,miluju bouřku.Krásně se mi při ní usíná.Zavřu oči,a než se stihnu aspoň pokusit usnout,ozve se klepání na dveře od balkonu.

JiNes
Ne....mě ani nenechají vyspat...pomalu se škrábu z postele a jdu k balkonu.Přes sklo nic nevidím a tak se rozhodnu otevřít dveře...překvapí mě v nich Bill.,,Ahoj" usměje se,rychle ho vtáhnu dovnitř.,,Vždyť jsi celý promočený a zmrzlý,ještě nastydneš" sjedu ho hned nejen pohledem,ale i slovy,a sundávám z něj úplně mokrou koženou bundu.,,Já vím mami,že jsi mi říkala,abych za deště nechodil ven,ale chtěl jsem tě vidět" pošklebuje se mi.No jo,možná trochu šílím.,,To jsi to už beze mě nemohl vydržet?" konečně z něj servu tu bundu,a jdu ji hodit na věšák.Když se otočím zpátky,stojí tam už dokonce bez trička.Projede mnou vlna vzrušení.,,Hodíš mi tam please i to triko?"šibalsky se usměje.Že by si chlapec všiml,co to se mnou udělalo?,,Jasně" beru ho od něj s trochu rozklepanou rukou.,,Snad nejste slečno nervózní?" přitočí se ke mě a zezadu mě chytne za břicho a obejme.Nemůžu nepřiznat,že je mi to zatraceně příjemný!,,Mám snad nějaký důvod být nervózní?" setřu ho jemně,ale neoddálím se od něj.Políbí mě jemně do vlasů,jednou rukou je odhrne a věnuje polibek i mému krku.Opět mnou projede vlna vzrušení,jakmile se dotkne svými teplými rty mé pokožky,které jeden nestačí,chce jich víc.Otočím se k němu čelem,jeho pohled mě zaplavuje něhou.Přivřu oči a naše rty se střetnou.Kéž by tato chvíle nikdy neskončila.Celá se klepu,něco tak krásného jsem ještě nezažila.,,Jestli mě někdy opustíš,zemřu" šeptá mi do ucha a možná si ani neuvědomuje,jak mi tím lichotí.,,To aby sis pomalu vybíral barvu rakve" poškádlím ho trochu.,,Tak za toto tě musím potrestat" řekne přísným hlasem,ve kterém je i smích a věnuje mi další polibek.Vezmě mě do náruče a nese k posteli.Položí mě na ni,a pohladí po tváři.Bez jeho polibků nevydržím už ani vteřinku a tak si ho přitáhnu za řetízek,který se mu houpe na krku.Ani si neuvědomím,jak se to stalo,ale najednou už tam oba ležíme jen ve spodním prádle.Jsem celá vyklepaná a nervózní,dal mi poznat to,co mi nikdo jiný ještě nedal,a nejspíš ani nedá.Jakmile se dotkne rukou mých kalhotek,něco se ve mě zablokuje.Nejsem ještě připravená.Chytnu ho za ruku a položím si ji na bok a znovu ho políbím.Chápe,protože se o nic víc nepokouší ani na mě nenaléhá.

Ráno mě probouzí něco na obličeji.Když otevřu oči všimnu si,že je to pramen Billových vlasů.To zlatíčko vypadá ve spánku tak nevinně.Je tááák roztomilý.Mohla bych tu tak ležet a dívat se na něj donekonečna...nebo radši ne,radši bych se od něj nechala donekonečna líbat.Políbím ho jemně na rtíky,což ho probudí.,,Ty už jsi vzhůru princezno?"pohladí mě něžně po tváři.,,Už dlouho...jsem tě pozorovala jak spíš" přiznám se mu.,,Šmíráku" zasměje se a políbí mě.,,Lenno?" uslyšíme najednou klepání na dveře a Andreasův hlas a rychle se od sebe odtrhneme.,,Rychle,doprava,do koupelny" zašepám mu spěšně,rychle,ale tiše vyběhne a jakmile za ním zapadnou dveře,řeknu:,,Můžeš".Vejde dovnitř.,,Musela jsem se jen oblíct" odpovím na jeho udivený výraz ve tváři.,,No,přišel jsem ti jen říct,že je snídaně a máma pak chce s tebou mluvit a..." pohled mu zavadí o Billovu bundu a tričko.,,Odkdy ty nosíš kožený bundy?" ušklíbne se.Jo,došlo mu to.Cítím,jak rudnu.,,Ok,já teda radši pudu...pozdravuj Billa" a odchází z pokoje.,,Není ten tvůj bráška nějakej všímavej?" ozve se najednou za mnou Bill,až se leknu,musel nějak neslyšně vylízt z koupelny.,,Ty by jsi to měl vědět líp,znáš ho dýl"

Dnešní odpoledne jsem strávila celé s mamkou.Vytáhla mě z domu už kolem desátý.Chtěla jet jen na nějaký menší nákupy...jenže pak se z toho vyklubala nakupovací manie.Podle ní potřebuju dovybavit a prolezli jsme spolu několik obchodů s hadrama.Z žádnýho mě nechtěla pustit s prázdnou...cítila jsem se trochu divně,ale podle ní je todle normální a zvyknu si.Doma jsem ještě musela udělat mini módní přehlídku,než jsem měla klid.

Je odpoledne a nudím se....nevím co dělat...ale už vím,mohla bych se stavit za mým broučkem
Vyletím z postele,na které jsem se válela a čuměla na bednu,cestou navštívím ještě koupelnu,zakřičím na mamku že jdu jen na chvíli ven a už mizím na silnici.Vyběhnu rychle schody ke Kaulitzům a už zvoním na zvonek.Nikdo mi nepřichází otevřít.Asi jsou ještě ve studiu nebo někde,trochu posmutním a když už se chystám otočit a vrátit se zpátky,náhle se dveře otevřou a v nich stojí Tom omotaný jen ručníkem.,,Eh...já chtěla jen...." začnu vykoktávat.,,Je mi to jasný,Billa" ušklíbne se Tom.,,Musím tě ale zklamat,je ještě ve studiu" dopoví,a schválně ze srandy nahodí ubrečený výraz.,,Blbe" zatlemím se a majznu ho po hlavě lopatkou,kterou nahmatám u květináče.,,Auuu...no ještě že mám ty dready,fungují jako celkem spolehlivý aerbagy" dělá si ze mě furt srandu.,,No ale když už tu není,mohl by jsi mi s něčím pomoct" napadne mě znenadání.

JiNes

Nalezenec 10+11+12

3. února 2008 v 14:38 | MonušQa |  FF-Nalezenec
,,No a pak jsem si uvědomila,že bych musela být blázen,odvrhnout svoji rodinu,sotva jsem ji našla" domluvím,když sedíme s Billem v obyváku,žužláme jakýsi jojo žížalky a máme puštěnou vivu.Tom nahoře ve svým pokoji ladí kytaru a něco si tam brnká.,,Tak proto jsi přišla až ve čtyři ráno,a musela jsi zburcovat celej barák,aby jsi se dostala dovnitř" uvažuje nahlas.,,No jo,promiň,už jsem se ti omlouvala" (když jsme se totiž vracela,bylo zamknuto,a jak jsem zvonila,Bill se lekl zvonku,a nejen že se flákl hlavou o noční stolek,ale pozhazoval z něj tím i všechny svoje věci,a málem sejmul aj jednu cenu).,,Když ty ale nevíš " pokračuju zase ,,jaký to je po tolika letech vidět svoji rodinu,sedět naproti své matce,držet ji za ruku a povídat si....hrozně moc mi to chybělo.Chtěla,abych u ní zůstala,ale radši jsem se vrátila sem.Ještě to bude dlouho trvat,než si na to všechno zvyknu".,,To se ti nedivím" odpoví,a po chvíli mě přestává vnímat,jelikož je na Vivě reportáž s nimi,a musí přece zkontrolovat,jak vypadal.Provokuju ho.,,Hele,támhle ti stál vlas...a tady jsi měl tu tužku vykreslenou o kousek víš než na pravým oku a.... ,,přeruší mě napomenutím:,,Lenny!" a dál se věnuje televizi.,,Tak už něco řekni!Celej večer kecám já!" hodím po něm jednu z těch žížalek,padne mu do vlasů.,,Jej co blbneš?" načepýří se,stoupne si,skloní hlavu dolů,a snaží se žížalku vyklepat z toho svýho dikobraza tak,aby si neponičil účes.,,Počkej,helpnu ti" ztěžka vstanu,a začnu se mu prohrabovat ve vlasech.,,Mám ju"zvolám vítězoslavně,a zase se narovná.,,Dík..." zahlaholí,a já mu ju strčím do pusy.Nečekal to,málem se udáví,ale nakonec ju spracuje,a majzne mě polštářem po hlavě,až se svezu po gauči.Na nic nečekám,a beru do ruky jiný polštář,a rozjíždíme bitku.,,Hey...to by stačilo ne?" slyším ho po chvíli huhlat.,,Proč?" nadhodím a znovu ho majznu.,,Máš strach o afro?" směju se,ale nenechá si to líbit:,,jsi jen holka,nechtěl bych ti ublížit" tss tak teď mě urail.Nesnáším tudle hlášku...znovu ho fláknu a mlátíme se dál.,,Ok vyhrála jsi!" zakřičí,než padne na gauč celý udýchaný.,,Tak vidíš,že i my holky ještě něco dokážeme" vychrlím ze sebe a sedám si vedle něj.Chvilku tam jen tak sedíme,oddechujeme,a najednou se vedle mě rozesměje.,,Co je?" ptám se ho,jelikož srandou nikdy neopovrhnu.,,Nic jen...jen mi to něco připomělo.Jsme tu tak vedle sebe,oba zadýchaní" rozgebí se,jakmile uvidí můj výraz.,,Pane Kaulitzi,vy jste hovádko" překvapím ho svou hláškou,a tlemí se ještě víc.Zničehonic ucítím něco na své ruce,a když se na ni podívám,je to Billova ruka.Podívám se na něj,a chvilku se měříme pohledem z očí do očí.Pak promluví a jeho hlas je tak nádherně blízko,až se celá rozklepu:,,a budu taky hovádko,když udělám toto?"nechápu co myslí,ale ani nemusím,nakloní se ke mě a zlehka se dotkne svými rty těch mých.V tu chvíli jako by něco ve mě explodovalo,čas i místo ztrácí svůj význam,teď existujeme jen my dva.Vychutnávám si ten nejkrásnější polibek plnými doušky.,,Bille,pocem to musíš slyšet!" ozve se hulákání zvrchu,lekneme se,trhneme sebou a flákneme se navzájem do hlavy.,,DeBille,kde se flákáš?" řve Tom znovu.,,Promiň já..." začne se Bill omlouvat.,,V pohodě..." skočím mu do řeči,omluvně se usměje a odchází.Musím se něčeho chytit,motá se mi hlava,a ještě teď jsem z toho co se stalo úplně vedle.

Pomalu usínám,plna krásných vzpomínek a s miliony malých motýlků v břiše,když najednou usylším tichoučké zaklepání na dveře a někdo je otevírá.,,Lenny?" uslyším ten nejsladší hlas na světě.,,Spíš?" ptá se mě,musím se pousmát.,,Ne" je jediné co řeknu.,,Můžu za tebou?"zašeptá nevinně,že mu to nemohu odmítnout.Zavírá za sebou dveře.Sedám si,a on ke mě.,,Víš já...chtěl jsem ti jen říct...." položím mu ukazováček na rty,skrz prsty mi projede vlna tepla a něhy.,,Nemusíš nic říkat..." přitáhne si mě jemně za bradu a políbí zlehka a jako by opatrně na rty.Celá se chvěju....nechápu,co se mnou dokáže udělat jediný kluk!Obejme mě a já se cítím v bezpečí,chráněná před okolním světem.,,Chci,aby jsi byla šťastná" usměje se na mě.Nadzvednu peřinu,a vklouzne pod ni.Lehnu si k němu zády,on mě obejme,jednou rukou chytne za ruku a usínáme.

Probouzí mě sluneční paprsky v okně.Jakmile uvidím vedle sebe ležet Billa,nejdříve se leknu,ale pak si vzpomenu na večerjšek.Zlehka,tak,abych ho neprobudila ho políbím na rty,a vstávám.Zahrnu závěsy,aby mu slunce nesvítilo do obličeje,a mohl se ještě prospat,vyměním pížo za normální oblečení a jdu do kuchyně,nachystat mu snídani,přímo do postele.Když scházím ze schodů,slyším zvonek.To bude určitě Andreas!Běžím rychle otevřít,aby neprobudil kluky.,,Ahoja Andy!" spustím dřív než si všimnu,kdo to je.,,Ty zdrobněliny si odpusťte,slečno Voltmerová!" zpraží mě policajt.Až teď mi docvakne,co se tu děje.Přišli si pro mě.Rázně zavřu dveře,ale nepodaří se mi je dovřít.,,Vy teď půjdete s námi!" řekne a už mě vleče k autu.,,Ale ne,vy to nechápetě,našla jsem svou rodinu a...." snažím se jim vysvětlit,ale nenechají se.,,Na pohádky jsme už staří" vysmívá se mi do obličeje.,,Bill!!!!Bill!!!!" ječím,ale neslyší mě...nikdo mi nepřichází na pomoc...


JiNes
*****BILL*****
,,Bill!!!!Bill!!!!" slyším z dálky,a částečně mě to probere.Ach jo,zas ňákej jeblej sen...venku právě vrčí auto...kde je Lenna?Se divím,že se jí chtělo vstávat...jdu ještě chrápat.

*****TOM*****

Kurňa,nějak se mi nechce spát...mám hlad...slízám schody a jdu do kuchyně.Mám chuť na hemenex.Ehm...jak se vlastně dělá?Jdu se zeptat Billa.Ach jo,zas vylízt ty schody...kdo to tu sakra stavěl?Klepu na jeho dveře,ale nikdo se odtam neozývá.Asi furt chrní.Kdo by se divil,je teprve osm,v tudle dobu mívá (no,já obvykle taky) ještě půlnoc.Bych mu mohl udělat zajímavej budíček.Vpadnu do jeho pokoje,ale není tam.Že by někam šel?Ale co by kde dělal tak brzo ráno?Zrovna on,kerej z postele dopoledne nevyleze,pokud nejde o něco dost důležitýho.Mohl bych se zkusit zeptat Lenny...Třeba už nespí.Přesouvám se k vedlejším dveřím.Klepu na dveře,a vcházím dovnitř a co nenajdu v její posteli!Billa!,,Ty voleeee!"

*****BILL*****

Jakej vůl tady voluje a budí mě zas!,,Kuva coe?Brácha nech mě spát!" hážu po něm jeden polštář,a druhej si přetahuju přes hlavu.,,Teda brácha ty seš ale kanec!" spustí ten idiot,aniž by věděl o co jde.,,Radši nemel a zalez..." mávnu na něj a zakryju se peřinou až po hlavu.,,A kde je vlastně Lenna?" ještě se ho zeptám.To ho probere.,,No...kde by byla...asi je dole ne?" ptám se ho,a on dobře vyslyší v mém hlase obavu.

*****TOM*****

,,Dole není,hledal jsem ji,barák je až na nás dva prázdnej"odpovím a on vyletí z postele jak čert z krabičky.,,Do prdele!Tak to bylo to auto a jekot...Musíme za ní!" a valí do svýho pokoje oblíct se,přičemž mu podklouzne noha po koberci a hodí hubu.,,A kde sím tě?" běžím za ním,a málem hodím hubu na stejným místě jako on...no jo,nějaká Scottyho hračka...naštěstí jel s našima na dovču.,,No kde asi?" spustí na mě.,,Kam ji asi mohli odvést?A val se oblíct,nebo chceš jet jen takhle?"ukáže na moje xxl tričko,jediný co mám na sobě a tak ho radši poslechnu,jelikož se zdá pěkně nasranej.Po pár minutách se scházíme v předsíni,už tam stojí nastartovanej a vynervovanej.,,To se ani nenamaluješ?"ptám se ho,protože todle se snad ještě nikdy nestalo.Moc dobře si pamatuju na dobu,kdy jsme ještě chodili do školy,radši přišel pozdě,než nenalíčenej.Protočí oči v sloup,otvírá dveře a sykne na mě:,,padej!" před barákem už čeká taxi,nasedáme a jedem.

*****LENNA*****

,,Okamžitě mě pusť ty hnusnej kreténe,nebo ti nakopu ty tvoje pidi kuličky!" řvu celou cestu na policajta,kterej mě drží.,,Kurňa Hansi,pojď mi pomoct,ta holka má sílu jak kůň!" řve na toho druhýho.,,A taky kope jak kůň!"opáčím a nakopnu ho mezi nohy.,,Do prdele!" zaúpí,a chytne se v rozkroku.,,Ne do prdele,do koulí" vysmívám se mu a snažím se zdrhnout.To se mi ale nepodaří,protože mě chytne ten druhej,a už si dává pozor.

O DVĚ HODINY POZDĚJI

*****BILL*****

,,Je to marný,vzdej to!" hustí do mě Tom.,,Na to zapomeň,musíme ji najít" se zbláznil nebo co?Nemůžem se na ni vykašlat...stojíme před dětským domovem a přemýšlíme,jak se dostat k Lenně.Nechtějí k ní nikoho pustit po tom,co utekla.

*****LENNA*****

,,Jak jsi to dokázala?"...,,jsi borkaaa" doléhají ke mě jakoby z dálky hlasy,když procházíme chodbou.Vedou mě k mýmu starýmu pokoji.,,Tak,vem si všechny svý věci,dostaneš oddělenej pokoj na samotce,aby tě přešlo to utíkání!" zavelí ředitelka.,,Smůla,všechny věci jsem vzala s sebou,když jsem zdrhala z týdle hnusný díry,který velíte!" nešetřím nenávistným tónem.,,Však ty se ještě naučíš sekat dobrotu" prorokuje ta stará koule,a vedou mě na samotku.,,A vy si to tu se mnou všichni ještě pěkně užijete,to vám zaručuju!" Odvedou mě do pokoje,kde sebou mrsknu na postel a zamykají dveře.Aspoň tu budu sama a budu mít klid.

O HODINU POZDĚJI

,,A budu si řvát jak dlouho budu chtít a co budu chtít!" řvu na vychovatelku,která mě přišla sprdnout,že tu dělám hluk,jelikož nejmladší chodí spát už v osm,a je půl devátý.Je ze mě pěkně zhrozená,což jsemráda.Trochu jsem zdemolovala pokoj-pod postelí jsem našla lihovku,jsem jim pomalovala stěny,rozkopla noční stolek,vyrvala dveře od skříně,polila zeď džusem,který mi před chvilkou přinesli s večeří.Ještě mrsknu talíř s nějakou sračkou,vypadá to vzdáleně jako krupičná kaše po tý krávě ve dveřích,je od ní celkem pekně zapatlaná,což jsem jedině ráda.S pláčem uteče a já se rozgebím.Ta prdlá stará koule by si měla uvědomit,že začínající vychovatelky by neměla posílat k děckám starších deseti let...hodněkrát se jí to nevyplatilo.

O TŘI HODINY POZDĚJI

Nuda,nuda,nuda,nuda,nuda,nuda,nuda,nuda,nuda,nuda.....lihovka už mi dokreslila,stolek je rozštípanej na třísky....skříň si nechávám na zítřek...zívnu a lehnu si.Jak si tak ležím na posteli,vzpomenu si na Billa.Je vůbec možný,že jsem před 24ti hodinami ležela takhle vedle něj?Bodne mě u srdce,jen co si vzpomenu na jeho vyznání,na jeho očka,kterými mě sjížděl pohledem,na jeho rty,které se spojili s mými.Je mi do breku...já přece nikdy nebrečím...co to je mokrýho na mé tváři?Jo to,bude určitě senná rýma...koho se to snažím oklamat?Bulím jak ti malý haranti z vedlejší budovy.,,Bille,já chci být s tebou" zahuhlám,že mále přeslechnu,že někdo háže do okna kamínky.

JiNes
Jakej kretén zas otravuje?To je to tak strašně zábavný?Vylezu z postele,odhrnu záclonu a otvírám okno.Jsem připravená dotyčného nebo dotyčnou pěkně seřvat,jenže jakmile se nadechnu,uslyším člověka dole šeptnout:,,ticho".Je tam tma jak v pytli.Ale to už ten někdo háže cosi do okna,až mě s tím málem zasáhne do palice.,,Upevni to za něco" volá na mě šeptem,a jelikož jsem zvědavá,co je to za individuum,zavážu konec lana za nohu postele.,,Drž mi to tu jo?" mluví k někomu za sebou.Že by jich tu bylo víc? Nemám moc času nad tím přemýšlet,protože už splhá nahoru.Má to ňáký nalízaný vlasy...co to je za máňu?A co tu dělá?Nespletla si okno a nemá lízt za nějakým borcem?Ale de jí to celkem dobře...čím je blíž,tím víc si uvědomuju,že tohle není nějaká holka...srdce mi poskočí radostí.Je to Bill!,,Ach můj Bože!" vydechnu,sotva vpadne dovnitř.Jelikož upadl,pomáhám mu na nohy,a rychle ho obejmu.,,Lenny,tak rád tě zase vidím" šeptá mi do ucha,a to,že je tady mi dodává pocit klidu.,,Bála jsem se,že se na mě vykašleš" přiznám se mu ke své špatné doměnce.,,To teda nikdy!" opáčí zhrozeně,pořád mě drží,opřu si hlavu o jeho rameno a vychutnávám si každou vteřinku,každou setinku co jsme spolu.Pak si ale vzpomenu na to,o čem jsem přemýšlela celé dopoledne.,,Prosím tě,řekni mi" odtáhnu se od něj tak,abych mu viděla do obličeje ,,nemáte doufám kvůli mě problémy?" dost se toho bojím...nechtěla bych jim přitěžovat.,,Žádný strachy,podařilo se to ututlat....se zásahem našeho manažera,ukecal to,že bychom z toho akorát měli problémy,prostě šméčko,dal jim něco do kapsy,a bylo to" cítím se trapně.,,Ale šel bych do toho znovu,jen abych tě měl u sebe" ozve se najednou tak mile,že mi to nedá,a po tváři se mi kutálí slza.Nikdy v životě se mnou nikdo takhle hezky nezacházel,celých 13 let,co jsem tu zavřená mi nikdo nikdy neřekl,že mě má rád,že mu na mě záleží,měla jsem pocit,že na světě pro mě není místo.A sotva jsem ho poznala a byla šťastná,našla svoji rodinu,zase je to pryč.,,Copak je beruško?" setře mi slzu a podívá se na mě starostlivě.,,Mám strach...strach že o tebe příjdu,že znovu příjdu o svou rodinu,kterou jsem právě našla,že to byl všechno jen krásný sen,a já se musím vrátit do reality" chrlím ze sebe jak ten největší magor,ale momentálně je mi to jedno.On mi vždy rozuměl a doufám,že tomu bude tak i nyní.,,A proč si asi myslíš,že jsem tady?"pousměje se,a já se na něj podívám tak horlivě a překvapeně,že se rozesměje.,,Anne kontaktovala svého právníka,chce si tě vymoct do své péče.Argumentuje tím,že jsi její dcera,má nějaké důkazy nebo co.Má dokonce i náhradní plán,kdyby to nevyšlo-zažádala by si,aby si tě mohla vzít do opatrovnictví,že by tě adoptovala" při té představě se musím chtě nechtě rozesmát.Matka adoptující svoji dceru...,,Tak vidíš že to jde i s úsměvem" poznamená,a já na nic nečekám a umlčím ho polibkem.

Hnusný ráno!Proč musí existovat rána?Už svítá a to znamená,že musí odejít.Proseděli jsme tu celou noc,povídali si,pěkně v obětí toho druhého.Bylo to nádherný.Teď ale už musí jít a to mi způsobuje nepředstavitelnou bolest.,,Ale zlatíčko,vždyť to přeci nezanmená konec" řekne,když ho nechci pustit.,,Jen pár hodin,a já zase příjdu" pohladí mě a políbí.,,Pro tebe je to pár hodin,pro mě věčnost" namítnu.,,Celou noc jsi nespala,usneš a ani se nenaděješ,a budu tady" utěšuje mě,ale vzápětí vletí do okna kamínek.,,Co se děje?" vyděsím sem.Že by na něj někdo přišel?,,To je Tom...byli jsme domluvený,že mě tu vyzvedne.Už musím jít" podívá se na mě bolestně.,,Vezmi mě s sebou!"vykřiknu,když se šplhá na okno.,,Nemůžu.Všechno by se tím zkomplikovalo,celá snaha Anne.Však zase příjdu.".Naposledy mě políbí,a slézá po laně dolů.Jakmile sleze,odvážu ho od postele,a hodím jim jej dolů.Tom na mě mávne,já na něj také,Billovi pošlu vzdušný polibek a pozoruju je,dokud se neztratí v ulici...


Nalezenec 9

3. února 2008 v 14:37 | MonušQa |  FF-Nalezenec
Otevírám oči,oslepuje mě světlo,a zase je rychle zavřu.,,Už se probudila" slyším jako by zdálky,a někdo mi přikládá k ústům sklenici.Usrknu si trochu vody a snažím se posadit.,,Jak se cítíš?"zeptá se mě Andreas,načež ho přetáhnu polštářem,kterej sem pod sebou nahmatala po hlavě.,,Jdu pryč!" zahlásím,aniž bych odpověděla na jeho otázku a zvedám se,což jde o něco hůř,ale zvládla jsem i mnohem horší věci.,,Ale Lenno,teď přeci nemůžeš odejít...ještě nejsi v pořádku a musím si s tebou promluvit a..."spustí na mě Anne,ale já ji rychle přeruším,jelikož na její žvásty fakt nemám náladu:,,Je mi u prdele jak mi je a co mi chcete říct,moje rodina pro mě zemřela,když mě dala do děcáku!" začnu na ni řvát a otočím se a běžím pryč dřív,než si stačí všimnout slz v mých očích.

,,Bylo to příšerný" zpovídám se Billovi,opět mě objímá a hladí po vlasech,já mu brečím na rameni a mluvím a mluvím,nepřerušuje mě,jen občas něco poznamená.Nikdy pro mě nikdo neměl tolik pochopení! ,,Budeš mít mokrý tričko!" řeknu kriticky.,,To máš úplně jedno" odpoví mi na to a já dál mluvím.,,Úplně mi vzali naději na to,že jsem byla v děcáku proto,že se s mojí rodinou něco stalo.Teď už ale vím,že se mě chtěli zbavit,že mě odhodili jak nepořebnou hadru...dítě není jak panenka" opakuju jednu z hlášek našich vychovatelek,a spustím další vodopád.,,A jsi si skutečně jistá tím,že to tak bylo?" překvapí mě Billův hlas.Odtáhnu se a udiveně se na něj podívám.,,A jak jinak by to asi bylo?" ptám se ho.Trochu se zamyslí.,,Nevím,ale podle mě by jsi si měla s nimi nejdříve promluvit,než začneš dělat unáhlený závěry" doslova mě šokuje svými slovy.,,Já s nimi nechci už nikdy mluvit,nechci mít s nimi nic společnýho" rozohním se a Bill se mě snaží opět umírnit.,,Ale no tak,uklidni se,já to přeci nemyslel špatně.A ať už chceš nebo ne-pořád to bude tvoje rodina,máte společnou krev" trochu mě už štve.,,Tak jak se ke mě zachovali se k sbě lidi v rodině nechovají!"

Asi jsem se fakt zbláznila.Nechápu,jak se mu podařilo mě překecat,ale i přesto teď sedím v obyváku,a naproti mě sedí v křesle Anne.Chvíli nic neříká,a já jen koukám do blba.Když promluví,trhnu sebou.,,Když ti byli čtyři roky" vzpomíná:,,hrozně moc jsi chtěla jet k Drážďanům,stanovat k řece Labe.Táta ti totiž vyprávěl tolik svých zážitků,kdy jezdil jako tramp stanovat k řekám " hmm tak to muselo být teda fakt strašně zajímavý.Pokračuje dál:,,první dva dny bylo všechno v pořádku.Ale třetí den,no,bylo to už večer,se spustila šílená vichřice,větší jsem snad nikdy nezažila.V tu chvíli jsi byla s Andreasem u řeky.Začalo i pršet,došlo i na bouřku,odneslo nám to i stany a nějaké věci,měli jsme o tebe a Andrease hrozný strach,hledali jsme Vás kde jen šlo,ale stále jsme Vás nemohli najít.Až další den ráno,jsme našli Andrease v lese,byl úplně promrzlý a v bezvědomí,rychle jsme ho převezli do nemocnice.Ale tebe jsme stále nemohli najít.Když byl už aspoň částečně při vědomí,ptali jsme se ho,kde jsi ty.Říkal,že když se spustila ta bouřka,běželi jste spolu do lesa.Mezi stromy jsi se mu ale ztratila,a pak jak byla šílená mlha a on tě hledal,vrazil do stromu a ztratil vědomí.Ať jsme dělali co jsme dělali už jsme tě nikdy nenašli." málem mě to její vyprávění o nešťastné matince dojme.,,Hmm" je jediný co na to řeknu.,,Proč jste mě ale nehledali dál?Co já vím,nevyhlásili pátrání,nenajali detektiva nebo..." přeruší mě:,,ale miláčku..." ,,neříkej mi miláčku!" zařvu na ni,možná až moc ostře.,,promiň já.." začne se nesmyslně omlouvat.,,Ne,ty mi promiň".Konečně to jde dovyprávět:,,detektivové-to je jen ve filmech.Neměli jsme peníze,účtují si strašně moc.I kdybychom si vzali půjčku,stále bychom neměli dostatek peněz na jeho zaplacení.A tak jsme žili v domění,že jsi zemřela,i když se tvé tělo nikdy nenašlo" po tváři ji teče jedna slza za druhou.Co teď mám dělat?Na jednu stranu se mi chce odtud utýct,na druhou ji obejmout.I když mě znovu nehledali,pořád je to má matka.,,nebreč prosím" obejmu ji rychle,a mnou jako by projel (teď už mi dobře známý) blesk.,,Chtěla bych,aby ses k nám vrátila,abychom žili jako dřív,jako jedna velká šťastná rodina.Neočekávám od tebe,že mi budeš říkat mami a že se k nám hned nastěhuješ a budeme žít jak spořádaná rodinka,je mi jasné že po tom,co jsi prožila potřebuješ čas,ale už tě nikdy nechci ztratit" začne na mě chrlit.Zas to nevydržím,a bulím s ní v obětí.,,Já bych taky chtěla aby všechno bylo jako dřív" překvapím ji svými slovy.Ano!Nevzdám se své rodiny,když už jsem ji jednou našla.

JiNes

Nalezenec 8

3. února 2008 v 14:36 | MonušQa |  FF-Nalezenec
,,A jsi si tím jistej?"ptá se mě Bill nevěřícně,a civí na mě jako na blázna.,,Jo!Stoprocentně!Nemůžu se mílit...v tomdle ne..." jsem si víc než stoprocentně jistej.,,Ale co teď..." ptá se mě,skočím mu do řeči:,,to bych taky rád věděl" chvilku tam jen tak v tichosti sedíme,najednou se vedlě mě ozve jeho hlas,až se leknu,skoro jsem zapoměl že tam vůbec je:,,něco mě napadlo...."

*****ANDREAS*****
,,Mami,musíš mi věřit!Víš,že nechci aby jsi trpěla,ale jsem si jistý" snažím se přesvědčit matku.,,Ty si neumíš představit jaké to je.Tolik let jsem trpěla a modlila se za ni,a ty teď příjdeš s tímto?" přes slzy ji skoro nerozumím.,,Mami" chytnu ji za ruku:,,prosím,dovol mi to.Chci aby jsi byla po letech opět šťastná." přemýšli.,,Tak tedy dobře.Ale jestli se pleteš,tak si mě nepřej!"

*****LENNA*****

,,Pusť mě...ne...nech mě!!"zase blouzním ze spánku.Bill rychle vletí do pokoje,rozrazí dveře a běží ke mě.,,Neee!"ječím pořád.,,Lenno...je to jen sen,no tak,probuď se..." chytne mě za hlavu a začne se mnou třást.,,Neee!!"zaječím naposledy,a konečně se probudím.Ze spánku mám v očích slzy a jsem ještě celá zmatená.,,Jen klid,ano,už je dobře" obejme mě rychle,položím si hlavu na jeho rameno a furt brečím.,,Mám strach...strach že se tam budu muset vrátit" spustím aniž bych věděla,jestli mu to skutečně chci říct.Pořád mě objímá a hladí po vlasech a říká:,,nemusíš se bát...nevrátíš se tam,slibuju...nedovolím,aby tě tam znovu strčili" snaží se mě uklidnit.,,Když mě najdou,ty i Tom budete mít velké problémy a mě strčí zpátky a..." ,,poslouchej mě" skočí mi do řeči,a podívá se mi do očí:,,dokud jsem tady,nikomu nedovolím,aby tě tam zase dal.To ti slibuju!"

,,Dneska musíme odjet,máme nějaký rozhovory,focení...znáš to" spustí na mě Tom u snídaně.,,No neznám,ale umím si to představit" usměju se a slova se chopí Bill.,,Víš,napadlo nás...teda mě...víš..." skočím mu do řeči:,,no nevím,ale možná to budu vědět,pokud se vymáčkneš" ,,no jo...Andreasovi rodiče odjeli pryč,tak ho napadlo..." ,,takže ne tebe,ale Andrease!" skočím mu opět do řeči.,,No mě,ale navrhl jsem mu to a už mi prosím neskač do řeči" je v tom zamotanej.,,Jo sorry,já se prostě nemohla udržet a..." ,,Lenny!" napomene mě.,,Už mlčím".,,No,takže...jeho rodiče jsou na celý den pryč a on je sám doma,tak by byla blbost,abyste každej byli v jiným domě sami a nudili se ne?Že bys šla k němu" konečně se vymáčkne.Ale pěkně jsem mu to zkomplikovala ne?,,Jo proč ne..." nadhodím ledabyle a věnuju se dál svýmu toastu.

,,Zdarec!"pustí mě rychle do domu Andreas,než si mě stačí někdo všimnout.,,Čest!" jsem ještě udýchaná z přebíhání silnice.,,Ses pěkně zadejchala" potměšile se usmívá:,,jdi zatím do obýváku,skočím pro pití" ukáže na dveře,a tak ho poslechnu,a fláknu sebou o gauč.,,Co chceš nalít?"volá na mě z kuchyně.,,To je jedno" řvu na něj zpět a jdu ke stolku,který je plný rodinných fotek.Na většině je Andreas,když byl malý,první den školy,první vysvědčení...Pak si všimnu malé holčičky v poměnkově modrých šatech,sedí na louce mezi květinami a směje se.Jako bych dostala ránu.To není možný...to je přece...,,tady je to pití" přitočí se zezadu Andreas,až leknutím nadskočím.,,Díky...Andreasi,kdo to je?" ukážu na malou holčičku.Zbledne,chvilku jako by lapal po dechu než odpoví:,,to je moje malá sestřička" řekne ty dvě slova s krásnou láskou a něhou.Musí být skvělý bratr.,,Neřekl jsi mi že máš sestru" nadhodím rádoby ledabyle,a usrknu si pití.,,Taky že nemám" odpoví na to.Překvapená se na něj otočím.,,Víš ona...ona už tu není" vykoktá pomalu,a oči se mu lesknou.Ne!Todle jsem nechtěla.Proč vždycky lidem jen ublížím?,,Andreasi,promiň já...nechtěla jsem!" utře si oči.,,Neomlouvej se...nemáš proč" snaží se o chabý úsměv.V tom zničehonic zarachotí klíče v zámku.,,Ach můj Bože!" zaúpím,naopak Andreas se tváří úplně klidně.Začnu se kolem sebe rozhlížet.,,Okno!" vykřiknu s radostí,a už k němu běžím.,,Ne ne ne,počkej!" volá za mnou Andreas,a chytne mě za rameno.Přitom jako by mnou projel blesk.,,Nikam nechoď" řekne už klidně.Zbláznil se??,,Ale tvý rodiče..." skočí mi do řeči:,,nemusíš mít strach,nezavolají na policii,aby tě odvedli zpátky".On fakt zešílel.,,Kde bereš tu jistotu?" zařvu na něj,ale to už se otevírají dveře a do nich vchází žena,ne o moc vyšší než já.Jakmile mě uvidí,zkamení na místě,a mě jako by někdo udeřil.Vždyť ji přece znám!Nevím odkud a kdy jsem ji poznala,ale znám ji!,,Ty jsi...jsi zajisté Lenna" popojde kousek ke mě.Z jakého důvodu jí o mě Andreas říkal?,,Ano,to jsem" nevzmůžu se na nic lepšího,podáme si ruce a mnou jako by projel elektrický proud.,,Anne..." představí se mi.Když se jí podívám do očí,zračí se v nich smutek a radost najednou.Do těchto očí jsem se už dívala...byli to oči milované osoby...nějakou dobu tam jen stojíme a měříme se vzájemně pohledem,než se mě zeptá:,,mohla bych ti něco ukázat?" a aniž by počkala na odpověď,vede mě po schodech nahoru,Andreas je nám v patách.Stojíme před jedním z pokojů a jeho matka po malém okamžiku opět promluví:,,chtěla bych ti něco ukázat.Neptej se mě proč,poznáš to" mluví v hádankách,vůbec ji nechápu a dřív než se ji stačím zeptat co to má znamneat,otevře dveře a pošoupne mě dovnitř.Ocitla jsem se v dětském pokoji,malá postýlka,spousta hraček.Začne mě bolet hlava,probouzí se v ní vzpomínky.Sedím na zemi v tomto pokoji,a hraju si s panenkami....vykláním se z okna,a mávám na nějakého muže a malého Andrease,nasedající do auta....probouzím se,a ke mě přichází nějaká žena,je to Anne,zvedá mě do vzduchu a objímá...chytnu se z hlavu,která se mi motá,jako bych jela celý rok na horské dráze,a už nevnímám,že mě Andreas zachytil před tím,než jsem omdlela.


JiNes

Nalezenec 7

3. února 2008 v 14:36 | MonušQa |  FF-Nalezenec
Když se znovu vykoupu,a oblíknu si suché oblečení,ten kluk tu pořád je,sedí s Tomem v obýváku,a čumí do PC a z repráků se linou...řekněme zajímavé zvuky.Jak tak na ně koukám z předsíně a jdu dál,do někoho vrazím,a zase se skácím na zem.,,Jejda promiň..." začnu se omlouvat,ale to už mě zvedá ze země.,,V pohodě" směje se Bill.,,Ty jseš nějak na tu vodu a pády" přičemž si uvědomím,že jsem tu už nespočetněkrát hodila hubu.Trochu zčervenám,a abych navedla řeč jinam,trochu to odpinknu na úplně jiné téma:,,jaktože tam nejsi s nima" kývnu hlavou do obýváku,odkať právě slyšíme:,,nandej mi to...aaachhh".Ušklíbne se.,,Já na todle zrovna moc nejsem" že by byl teplej?Napadne mě.,,Ať se dívaj když se jim to líbí.Já bych radši realitu.." přeruší ho:,,klekni si ty zlobivý kluku" a mrskání biče.,,No a taky trochu jemnější realitu".Usměje se na mě.Ne,není teplej.,,Tak u nohou ti leží tisíce,možná miliony holek,jen si vybart" jdeme si sednout do kuchyně.,,To sice ano...ale každá ve mě vidí jen toho zazobanýho Kaulitze z Tokio Hotel...chtěl bych potkat nějakou holku,která by nás neznala,která by chtěla mě,a ne toho Billa z plakátů" posmutní a já radši nic neříkám,a nechám ho mluvit.,,Hodně mi chybí holka,která by mě milovala pro to,jaký jsem a ne jakýho mě udělala media" podává mi při řeči sklenici džusu.,,Někde taková určitě je...chce to jen trpělivost...i když té je vždycky málo"podívá se na mě zvláštním pohledem,ze kterého absolutně nic nevyčtu a sedá si naproti mě.,,Vidíš,já si tu stěžuju,a ty jsi přitom na tom o mnoho hůř než já,kterej jsem si splnil své sny,i když mi jedno ke štěstí chybí"nevím co říct,špatně se mi hledají slova.Ráda bych mu nějak pomohla,ale nevím jak,i když mu rozumím.Já jsem jen jednou v životě měla kluka...ale nikdy jsme nebyla šťastná.Chytnu ho za ruku na znamení,že ho chápu a jsem tady,kdyby něco potřeboval.Ai to špatně pochopí,usměje se a nahne se ke mě,cítím jeho dech...,,Ty vole,brácha pocem,todle musíš vidět" zařve z obyváku Tom,přičemž se lekneme,že do sebe vrazíme hlavama.,,No už letím" zaúpí naštvaně,usměje se a odchází.

O 5 DNÍ POZDĚJI

Ten kluk se jmenuje Andreas.Je to bývalý spolužáka a nej kámoš Bill a Toma.Je hrozně fajn,skvěle se s ním kecá,ale občas ho přistihnu,jak se na mě dívá,nedokážu říct,co je to za pohled,ale jakmile si všimne,že mu ho vracím,odvrátí se.Poslední dny byli kluci celkem dost doma,měli zrovna volno,žádné koncerty ani interview či focení,tak jsme je strávili společně,i s Andreasem.Je od nich moc hezký,že jsou tu se mnou zavření,i když je venku tak nádherně.Pravé Loitschské jaro...

,,Jsem nějaká rozválcovaná,půjdu si spát,dobrou"popřeju klukům,jakmile skončí Pan a paní Smithovi (tendle film oni milujou,já nesnáším,možná proto,že nemám ráda ani Angelinu ani Brada,ale nechtěla jsem jim radši nic říkat :D) a mizím po schodech nahoru.,,To je brej nápad" oznámí Tom trochu šifrovaněji než já,že jde taky chrnět.,,Hele bacha,ona řekla že jde spát,ne že jde spát s tebou" gebí se Bill.Tom se ušklíbne:,,to se ještě uvidí".Tentokrát se ušklíbnu já.Ne to teda neuvidí...

*****ANDREAS*****

Když už jsme tu zbyli jen my dva....mohl bych zkusit zavést řeč na Lennu...už párkrát jsem se k tomu odhodlával,ale nikdy jsem nsebral dost odvahy.,,Bille?" ptám se nejistě,určitě tu nejistotu z mého hlasu vycítil,jelikož se rychle otočí.,,Ano?" chvilku oba mlčíme.Teď nebo nikdy!,,Co vlastně...víte o...o..." ,,...Lenně?"doplní mě.Uleví se mi,když to řekl sám.,,O nic víc než jsem ti řekl.Je z dětského domova,uetekla z něj,protože ji obtěžoval nějaký vychovatel odtam.Tom ji před pár dny ráno našel na verandě,usla tam,když se schovávala před deštěm a nechali jsme ji u nás,dokud neopadne ten vyrvál kolem....nebo alespoň dokud se nevrátí rodiče.Pověz mi ale..." ptá se pro změnu on.,,Proč se ptáš?Líbí se ti?"při druhé otázce se trochu zamračí.Přejde mi po zádech mráz.Nevím jak mu to říct,a jestli mu to mám vůbec říct.,,Je sice hezká ale...nevím jak to říct...možná ti to příjde šílený ale...no dobře,ať je po tvým,víš....."

JiNes

Nalezenec 6

3. února 2008 v 14:35 | MonušQa |  FF-Nalezenec
Rychle přehodím pravou nohu přes parapet,a jakmile jí stojím na okapě,Bill už ,,to" neudrží,a do dveří vpadne Tom,až sebou málem sekne vo zem.,,Do pytla...." stihne ještě zanadávat:,,co to mělo znamenat?Já Vám du říct,že to byla jen listonoška a Vy na mě takhle" spustí hned,a mě se náááádherně uleví.Tom na mě čumí jak na včelku máju,což se mu ani moc nedivím,když stojím v okně,a tak radši zalezu zpět do pokoje.,,Takys´ mohl říct že seš to ty" spustí Bill naoko vyčítavě a Tom vybuchne:,,a kdo by to asi byl?"Když mu Bill vysvětlí,kdo jsme si mysleli že se to na nás dobývá,prohlásil že jsme oba blázni,a že jde udělat radši pizzu.

Další den kluci opět odcházejí kolem dvanácté,ale tentokrát mi bez obalu řeknou že valí do studia.Je to takový zvláštní...já je prostě nedokážu vidět jako slavný rockový hvězdy,pro mě to budou pořád dva šílení kluci,kteří mi strašně moc pomohli.Čumím na bednu,ale po asi hodně mě to přestane bavit.Už třetí den jsem v tomdle baráku zavřená.Ne že by mi to vadilo,ba naopak-jsem ráda,že mám vůbec kde být a že jsem tu schovaná,jelikož pátrání stále pokračuje,ale občas mám chuť vyběhnout ven,nadýchat se čerstvýho vzduchu...Loitsche je prý krásná vesnička,a já z ní viděla kulový....pokud nepočítám verandu tohoto baráku :D....v hlavě se mi ozve hlásek:,,co kdybych přece jen na chvilku..." vzápětí ho potlačí jiný:,,neblázni,někdo mě uvidí" ,,kdo by mě tu viděl?Taková pidi vesnička..." jakoby se uvnitř,v mé hlavě mé dvě Já dohadovala.No tak,dost,fláknu se do hlavy a jdu po schodech do pokoje.Co kdybych se mrkla aspoň z balkonu?Napadne mě,a rychle valím do pokoje.Chvilku zápasím s klikou,ale po chvilce povolí,a vcházím na balkon,který je nádherně zalit sluncem.Nadechnu se čerstvého vzduchu a popojdu kousek dopředu,k zábradlí,kousek se nahnu,ale pak si na něj sednu,přímo pode mnou je bazén.Tady se asi kluci pěkně vyblbnou.Rozhlédnu se kolem sebe-je odtud nádherný výhled.Okolo jsou všude rodinné domky,louky,zpěv ptáků a božský klid.Zavřu oči,a vychutnávám si tu krásnou atmosféru.Když je otevřu,vidím přímo naproti sobě v okně jiného domu nějakého kluka,jak na mě civí jak na zjevení.Jak se leknu,ujede mi ruka,a padám dolů z balkonu.Naštěstí můj pád změkčil bazén,tedy spíš voda v něm...kdyby tam nebyla no nevím nevím,co by ze mě zbylo,nějakej mastnej flek.,,Do pytle a zase jsem celá mokrá!"nadávám sama sobě,ale to už si všimnu toho kluka,jak běží přes silnici k domu Kaulitzů.,,Do prdele!" zanadávám a ženu se do domu.Je otevřené okno,skočím do něj a rychle ho přiklapnu.Pak najdu na jednom věšáku náhradní klíče,a pro jistotu ten dům zamknu.Mezitím doběhl až k domu a začal bušit na dveře.,,Okamžitě odtam vylez!"začne na mě řvát a dál buší.Je nepříčetný.,,Jinak zavolám poldy!" sakra!Blb jeden,kdyby jen věděl...,,nebo líp,majitele domu!" a už vytáčí číslo na mobilu.Ne ale dlouho,skrz okno vidím,že k domu přijíždí to velké auto,a kluci z něj vystupují.Uleví se mi a svezu se po dveřích na zem,kde zůstanu jen tak sedět.Ten kluk jde k nim a chvilku si něco povídají.Pak slyším kroky na schodech,a tak rychle uhnu,nechcu dostat do palice ještě od dveří.Klíč chřestí v zámku,a do dveří vcházejí Tom,v patách má Billa a toho kluka.,,Zdarec Lenny...ty máš tu vodu nějak ráda co?"ušklíbne se Tom,a já si hned vzpomenu na první den,co jsem se jim objevila na verandě.,,To víš...jsem v ní jak doma" řeknu ironicky,pozná v té větě narážku na domov,začervená se a je raději potichu.,,Hele..." ozve se ten kluk.,,Sorrka že jsem tak po tobě šel,ale kdybys´ mi to řekla..." zarazí se najednou a zůstane na mě civět.

*****ANDREAS*****
Ty vole!To přece není možný!!!!

*****LENNA*****
Když se na něj pořádně podívám,jako bych dostala ranu.Nedokážu to popsat,ale po celém těle mám husí kůži,a nemůžu na něj přestat čumět.Todle jsem ještě nezažila.Prohlíží si mě od pat až k hlavě,a v tváři má nepopsatelný výraz...,,Se pudu...pudu se vyždímat" hlesnu,ještě se na něj naposledy podívám a vycházím schody.,,Pěkná co?" slyším říkat Billa,jakmile zmizím z předsíně.Blonďák mu odpovídá:,,O to nejde...."

JiNes

Nalezenec 4

3. února 2008 v 14:30 | MonušQa |  FF-Nalezenec
Ze spánku mě kolem půl noci probudí šramocení odněkud zespodu.Leknu se,chvilku netuším kde to jsem,ale pak si na všechno vzpomenu.,,Jau vole,to byla moje noha!" rozeřve se Tom a já jen zadržuju smích.,,Sorrka a drž hubu,ať ju neprobudíme!" slyším,jak Bill táhne Toma do schodů.Vypadá to,že je chlapec pěkně zřízenej :D ,,Koho?" ptá se vyjeveně,zakopává o schod,a kutálí se dolů.,,Ach můj Bože..." povzdechne si Bill,a běží pro něj dolů.,,Přece Lennu...ale vsadím se,že už je stejně vzhůru...."nesnaží se už ani šeptat.,,Ty krávo my tu máme hlolku a ty....rychle za ňou!" žvatlá opilecky Tom,a to už je mi Billa fakt líto,a vyrazím mu na pomoc,bo ho bude do těch schodů vlíct do Vánoc.,,Kolik toho vypil?"přivítám Billa doma otázkou.,,To kdybych věděl...." pokouší se ho zvednout za jedno rameno,a já z druhý strany za druhý.,,Tom se dotkne mýho prsa a řekne:,,já chci taky pyžamo se Snoopym!Nechceš mi ho půjčit?Můžem u mě v pokoji!"Bill ho flákne přes ruku,já zasoptím:,,to určitě!" a vlečem ho nahoru.Když ho dotáhnem do pokoje,hodíme ho na postel a necháme ho tam tak.,,Či či či čip a dail,zákon hájí!" je poslední co slyšíme,než zabouchneme dveře.,,Takhle zkácenej už dlouho nebyl!Naposledy před dvouma měsícema,když jsme byli na cestách,to si dokonce začal močit do kufru" říká Bill,když scházíme schody.,,Na jakých cestách?"ptám se hned zvědavě.,,Ehm...totiž...taková menší dovolená....jednou ti to vysvětlím"zamlouvá to a je to už dnes poněkolikátý co mám pocit,že mi něco tají.,,Proč vlastně jdeme dolů?"zastaví se najednou v půli schodů.,,No já nevím...ale když už tam jdem,nedáme si něco?" navrhuju,páč mi začíná kručet v břiše.,,Půlnoční sváča?To zní dobře,proč ne!" souhlasí,a míříme do kuchyně.,,Ale jediný co umím je pizza z krabice a polívky z pytlíku,takže bych to radši nechal na tobě" prohlásí se smíchem,a podle toho co říká ráda souhlasím.Tak se pustím do palačinek.Strávíme spolu v kuchyni při nich asi dvě hodiny,než se totálně unavení dobelháme do svých pokojů,kde okamžitě padnem a usnem.

,,Ráno" se probouzím okolo půl dvanáctý,chvilku mi trvá,než se zorientuju kde jsem a vzpomenu si,co se stalo.Chvilku sedím na posteli,a mnu si oči,když najednou zaslechnu z vedlejší místnosti chrápání.Je úterý,kluci maj školu,co tu ještě dělaj?Vyskočím z postele a letím do Tomova pokoje.Spí tam jak nevinný mimčo,zajímalo by mě,jestli si bude pamatovat na včerejšek.,,BUDÍČEK!" zařvu mu do ucha,a strhnu z něj peřinu.Leží tam v jednom ze svých xxl triček a při tom pohledu mám co dělat,abych se nerozgebila,,Ty kreténe,kolikrát ti mám říkat abys mě nebudil?"spustí na mě dřív,než se vůbec podívá kdo jsem.,,Já nejsem kretén,ale kreténka" zašveholím a jdu do Billova pokoje.Leží schoulenej v klubíčku,další nevinný andílek,a sluší mu to víc když je nenalíčenej.Taky mu zařvu do ucha,strhnu z něj peřinu,ale hned ju na něj hodím zpátky,protože je jaksi jen v boxerkách.,,Ti hrabe nebo co?" ptá se mě hned rozespalým hlasem.To snad není možný.,,Nehrabe mě,ale Vám,máte být už dávno ve škole!" odpovídám mu a pomalu vychází z pokoje.,,Tak sorry mami,ale my ti jaksi zapoměli říct,že nechodíme do školy,ale studujeme dálkově" zarazí mě toudle větou ve dveřích.,,Jakto?" ptám se hned,páč by mě to celkem zajímalo.,,No ehm...pak ti to vysvětlím" vyhýbá se odpovědi.Znovu mám pocit,že mi něco tají,ale radši zalezu zpátky do pokoje,a snažím se z bordelu udělat nepořádek,přičemž bordel vede 1:0.Když zrovna přemejšlím,jestli už budu mít věci suchý,uslyším z chodby jejich rozhovor.Ne že bych poslouchala za dveřmi,ale přeslechnout se rozhodně nedal.,,Dávej trochu bacha na hubu,ty když se nehlídáš tak ze sebe vybliješ všechno" dává zrovna Tom Billovi kartáč.,,Símtě zklidni hormony a nehraj si na staršího a zodpovědnýho brášku,víš že jsem to vysipat nechtěl.Navíc se to jednou stejně dozví,na co to tajit?"vyjede pro změnu po Tomovi Bill.Ten se flákne dlaní do hlavy a pokračuje:,,no proč asi?Je to snad jediná holka,co se k nám chová normálně,jako k sobě rovným a co neomdlí,jakmile nás uvidí.Co kdyby až zjistí kdo jsme vyleze na veřejnost a vytáhne o nás něco ze soukromí?" totálně nechápu vo čem to melou.Buď nejsou normální,nebo ještě furt nalití.
,,Hey!" zakřičím ještě než vylezu z pokoje,aby si třeba nemysleli,že je odposlouchávám.Tom tam furt pobíhá ve svým xxl tričku a dready mu lítaj všude okolo hlavy,Bill se sjede pohledem od hlavy až k patě,a zaleze za dveře,takže mu vykukuje jen hlava,tedy spíš hnízdo,co se mu na hlavě utvořilo.,,Chtěla bych se Vám omluvit za to jak jsem k Vám vlítla a...." nestihnu doříct,páč mi Tom skočí do řeči:,,to je v pohodě,nevěděla jsi to" a Bill ho hned doplní:,,občas se nám takovej budíček hodí,nevím jak bráchu,ale mě to zaručeně probralo" no aspoň že tak...,,Ok,tak já se pokusím ze sebe udělat člověka,a pak se to pokusím odčinit formou super snídaně" informuju je,a už mizím ve dveřích koupelny.Stačí mi ani ne čtvrthodinka,a už lezu ven,celkem spokojená s výsledkem.Sebíhám schody po dvou,přičemž hodím hubu,a přistávám na koberci u vchodových dveří.,,Co se to tam..."slyším volat Billa,a rychle se zvedám:,,v pohodě,nic se nestalo,jsem trochu zakopla no..."poslední slova spíš šeptnu a valím do kuchyně splnit svůj slib.

Je něco po 12.tý,a oba dva odcházejí,nechápu,jak můžou jít v mikinách,Tom v kapuci,Bill s kšilckou na hlavě,když je venku tak krásně teplo...a ty sluneční brýle alá mucha cc...Opět dostávám nějaký pokyny,a mávám jim z okna.Wow,co to je?Přijelo pro ně nějaký auto...co auto,super auto,takový luxusní a velký...co mi to ksakru tají?

Odpoledne už se fakt nudím,a tak jdu do obyváku,pustit si telku.Po cestě si nemůžu nevšimnout obrovského sekretáře,plného poháry a různými cenami.Helemese,kluci se ani nepochlubili,že jsou takový sportovci,a tolik vítězili pro školu.Kdo by to do nich řekl?Takový kostičky to jsou....hlavně to jde vidět na Billovi,Tom to aspoň maskuje ve svým xxl oblečení,ale stačilo mi dnes ráno vidět jeho nohy,když jsem z něj strhávala peřinu,má je jak hůlčičky.Na tváři mi vyraší spokojený úsměv,ale jakmile přijdu blíž,hned se mi vytrácí.Echo 2007????Comet????Tak o tomdle vím,že to ROZHODNĚ nejsou ceny ze školních sportovních akcí...

JiNes

Nalezenec 3

3. února 2008 v 14:29 | MonušQa |  FF-Nalezenec
,,No to snad není možný!" vykřiknu,jakmile to uvidím.Kluci na to čumí jak péra z gauče,a ani jeden z nás se nezmůže na slovo.,,16ti letá Lenna,která utekla z dětského domova je nezvěstná od včerejšího večera,policie rozjíždí pátrání,kdybyste o ní něco věděli,volejte číslo....." mluví moderátorka zpráv.Složím hlavu ve dlaních.,,Do pytle,co teď budu dělat?" zní zpod mých rukou tlumeně.,,No co...." ujme se slova Tom.,,Zůstaneš u nás,než upadne ten humbuk" vzhlédnu a musím se usmát.Je to od něj sice moc hezký,ale..,,to přeci nejde,co Vaši?" Bill se uchechtne.,,Tak kvůli těm si nemusíš dělat žádné starosti,jeli na dovolenou,vrací se za dva týdny"počkat,oni to fakt myslí vážně?,,Ale..." snažím se namítat,ale Tom mi skočí do řeči:,,žádný ale!Potřebuješ pomoc,a i když to teď vyzní hnusně,jsme jediní,koho máš".Na jednu stranu to skutečně zní trochu hnusně,ale na druhou...

,,Tento pokoj je věčně volný,teď bude tvůj.Hned naproti mám pokoj já,a napravo Bill,takže kdybys něco potřebovala,stačí na nás klepnout" hraje si Tom na průvodčího,a jde mu to dobře.,,Já ani nevím jak Vám mám poděkovat...a jestli Vám to kdy budu mít jak oplatit." ,,Sím tě,to je v pohodě" zamlouvá to Bill,ale v obličeji je pěkně nachovej.Hodím tašku na zem,a začnu z ní vytahovat věci.Oblečení už se škvaří v pračce,jediný co zespodu vylovím jsou dvě starý alba Neny,věci do školy (učebka matiky je celá mokrá,ne že by mi to vadilo) a hygienický potřeby.,,Ty posloucháš Nenu?" zvolá dychtivě Bill.,,Jo,ale mám jen dvě první alba,žádná hudba se k nám nedostane,vůbec nemám přehled o hudbě" snažím se obhájit svoji nevědomost,přičemž se oba jen ušklíbnou.,,Co je?" ptám se jich,páč nechápu,co to mělo znamenat.,,Nic..." opět to zamlouvá,a já radši nic nenamítám.,,Mám všechny její alba,můžem si je pustit" nabízí mi Bill.,,Jděte s tou babčou do...rač nic,du do pokoje,a pustím si tam svoji mjúzik,abych nemusel poslouchat tu nánu...bo Nenu,bo jak se jmenuje" a mizí ven z pokoje.,,Jeho mjúzik,jak to říká bude asi hip hop co?" soudím podle Tomova xxl oblečků.,,Trefa" ušklíbne se Bill,a vede mě k sobě do pokoje.,,Já teda hip hop nijak moc nemusím.Sice nemám v hudbě přehled,ale něco jsem už slyšela" sedám si na volnou židli.,,Tak to buď ráda,že o nemáš přehled...i když po dvou týdnech strávených s Tomem,ho budeš mít dost velkej" strká do hifiny CDčko".Asi dvě hodiny tam jen tak sedíme,a kecáme,a to jsme stihli projít jen dvě CD.,,Hele,něco ti pustím a schválně jesi se ti to líbí" řekne zničehonic,a vypne Nenino ,,Engel der Nacht".Vyměňuje CD a stojí ke mě zády,takže nevidím booklet,a nevím,od koho to je.Najednou se místností rozletí jakoby siréna,tuuutututu a rozjede se úplně super písnička,a v refrénu frontman skvěle křičí ,,Schrei".Bill je jak na trní,jak mu to zhodnotím.Asi je to jeho hodně oblíbená kapela.Ta písnička je naprosto bombastická.,,Hey,od koho to je?To je skvělý!" ptám se ho,a pyšně se usměje.,,Jedna německá teenagerovská kapela..." vysvětluje,a já muskočím do řeči:,,teenagerovská?Sice jsem tu písničku ještě neslyšela,ale ten hlas je mi nějakej povědomej" no ale fakt,ten hlas jsem někde musela už slyšet.,,Mám to tam teda nechat?" zeptá se mě ještě.,,Určitě!" zavelím a sedíme tam minimálně další hodinu,přičemž probereme plno témat.Ve tři klepe na dveře Tom.,,Musíme jít,dole na nás už čekaj Gustav s Georgem" a zase odchází.,,A v kolik se vrátíte?" ptám se,když vycházíme z Billova pokoje.,,No,většinou se vracíme tak kolem pátý ráno,ale tentokrát to bude dřív." a helemese,kluci budou pěkní pařmeni.,,Lednička je ti vždycky k dispozici,stejne jako koupelna,televize atd,kdyby se cokoliv dělo,v obyváku je u telefonu seznam,v něm najdeš naše čísla."poučuje mě,jako kdyby to byl můj táta a šel s mámou do divadla.Při té představě se zachvěju.,,Ok,zvládnu to tu,užijte si to" doprovodím je až do předsíně,ale před barák si netroufnu.Ještě jim naposledy zamávám,a du si na chvíli lehnout.

JiNes

wery sweety..

3. února 2008 v 14:25 | MonušQa |  Tom Kaulitz

Tom Kaulitz

3. února 2008 v 14:24 | MonušQa |  Nakreslení
moja praca...
napisky by my PC..
That´s all..